|
| |
|
| |
|
|
Differences in photosynthesis and plant water status between coppice and high forest
Matoušková, Marie
Tato diplomová práce se zabývá porovnáním fotosyntézy a vodního provozu vysokého a nízkého lesa. Během vegetační sezóny roku 2016 byly zkoumány tři rozdílné hospodářské způsoby dubu zimního (Quercus petraea (Matt.) Liebl.): vysoký les ve dvou růstových stupních: semenáčky v náletu a porost ve stádiu kmenoviny, nízký les a střední les. Na úrovni listu byla studována transpirace, fotosyntéza a její reakce na různé intenzity světla a rozdílnou koncentraci CO2 a vodní potenciál. Všechny tyto fyziologické parametry byly dány do souvislostí s počasím a různými úrovněmi stresu suchem. Za nelimitujícího obsahu vody v půdě nebyly významné rozdíly mezi jednotlivými variantami experimentu. Avšak nízký les lépe odolával stresu suchem než les vysoký. Za mírného vodního stresu měly výmladky daleko vyšší rychlost fotosyntézy (2.49 umol m-2 s-1) než semenáčky (0.86 umol m-2 s-1). Nízký les prokázal také vyšší stomatální vodivost a kvantový výtěžek fotosyntézy než vysoký les, což mu také umožnilo vyšší rychlost fotosyntézy. Nejnižší hodnota vodního potenciálu před rozbřeskem byla naměřena u vysokého lesa (-3.27 MPa), zatímco nejvyšší byla v nízkém lese (-2.01 MPa), což indikuje lepší přístup k vodě a nižší evapotranspiraci zapříčiněnou pravděpodobně celkově nižší aerodynamickou vodivostí nízkého lesa. Reakce fotosyntézy na změny koncentrací CO2 odhalila vyšší rychlost karboxylace u vysokého lesa než u nízkého lesa, nicméně jejich nízká stomatální vodivost byla důvodem k celkově nižší rychlosti fotosyntézy, než tomu bylo u nízkého lesa. Schopnost nízkého lesa odolávat suchu jej předurčuje jako možnou alternativu lesního hospodaření na vysychavých lokalitách v procesu globálních klimatických změn.
|
|
|
Regulace plevelů v porostu mrkve obecné pěstované na semeno
Coufal, Václav
Cílem této bakalářské práce bylo zpracování literárního přehledu na téma regulace plevelů v porostech semenné mrkve obecné (Daucus carota) a provedení laboratorního pokusu zaměřeného na ověření selektivity a účinnosti herbicidů v mrkvi s využitím techniky zobrazovací fluorescence chlorofylu. Cílem tohoto pokusu bylo vyhodnotit účinnost vybraných herbicidů na rostliny merlíku bílého (Chenopodium album) a také jejich fytotoxicitu na rostliny mrkve při preemergentní a časně postemergentní aplikaci. Preemergentní aplikace byly navíc provedeny u dvou variant simulujících kontrastní půdní podmínky. První byl organický substrát a druhým křemitý písek. Celkem bylo použito 8 herbicidních účinných látek, z nichž některé jsou do mrkve registrovány, a některé byly dříve testovány v zahraničí a představují tak potenciál pro rozšíření systému chemické regulace plevelů v mrkvi. Jednalo se o carfentrazone – ethyl, clomazone, diflufenican, linuron, mesotrione, metribuzin, pendimethalin a S-metolachlor. Při preemergentní aplikaci v rašelinovém substrátu, byly nejlepší výsledky dosaženy u linuronu a pendimethalinu, jelikož oba vykazují současně vysokou účinnost vůči rostlinám merlíku bíléhoa nízkou fytotoxicitu na rostliny mrkve. Při preemergentním ošetření herbicidy v křemitém písku je zjevný nárůst fytotoxicity u preemergentních herbicidů. Zvýšená fytotoxicita je zjevná prakticky u všech herbicidů, největší však u linuronu. Oproti tomu je zřejmé snížení fytotoxicity u diflufenicanu. Nejnižší míra fytotoxicity byla pozorována u pendimethalinu. U časně postemergentní aplikace se účinnost všech vybraných herbicidů pohybuje na úrovní vyšší než 90%. Z pohledu fytotoxicity byla nejnižší úroveň zaznamenána u pendimethalinu, linuronu, clomazone a mesotrione. Zobrazovací fluorescence chlorofylu představuje velmi dobrý nástroj pro včasné posouzení fyziologického efektu herbicidů, nicméně vyhodnocení pomocí fluorescence působení herbicidů účinkujících přímo na fotosyntézu nadhodnocuje ve srovnání s jinými herbicidy.
|
|
|
Vývoj metodologické a technologické platformy pro neinvazivní odhad fenolických látek v listech a bobulích
ŠEBELA, David
Optické signály rostliných pletiv mohou sloužit jako významný zdroj informací o biochemických a fyziologických procesech v rostlinách. Tyto signály jsou v zásadě ovlivněny primárním či sekundárním metabolismem - tedy vyzařovány látkami vlastními rostlině, a mohou tak sloužit i jako jejich kvalitativní i kvantitativní indikátory. Při dopadu světelného záření na povrch rostliny (listu či plodu) může dojít v zásadě ke třem hlavním dějům - (i) odrazu, (ii) pohlcení/absorbci či (iii) průchodu daného záření. Pravděpodobnost těchto tří dějů zavisí jak na vlnové délce dopadajícího záření, tak i na vlastnostech samotných rostlinných pletiv. Jako taková jsou rostlinná těla plná pigmentů a fluorescenčních sloučenin, které buď odráží, pohlcují nebo propouští část spektra v různých vlnových délkách daného záření. Biofyzikální techniky pracující s optickými vlastnostmi daných rostliných pigmentů a sloučenin se staly univerzálním a běžně používaným nástrojem v základním i aplikovaném výzkumu rostlin. Například zobrazování kinetiky fluorescence chlorofylu, měření fluorescence indukované ultrafialovým zářením, nebo měření spektrálních charakteristik odraženého světla se dostaly do popředí zájmu díky svému neinvazivnímu charakteru, díky němuž zachovávají integritu buněk i celé měřené rostliny. Tato práce se snaží poskytnout ucelenou studii, týkající se možnosti neinvazivního monitoringu fenolických látek v listech a plodech, za pomocí zmíněných optických metod.
|
|
|
Imaging of fluorescence emission signals from healthy and infected leaf tissues
BENEDIKTYOVÁ, Zuzana
Auto-fluorescence rostlinných pletiv může sloužit jako zdroj významných informací o biochemických a fyziologických procesech probíhající v rostlinném organismu. Je totiž vyzařována látkami vlastními rostlině, které jsou obvykle spjaty s primárním nebo sekundárním metabolismem. Rostlinná těla jsou plná fluorescenčních sloučenin, které vyzařují téměř v celém spektru viditelného a částečně i infračerveného záření. Navíc byla tato bohatá škála fluorescenčních reporterů nedávno rozšířena o paletu uměle vnesených fluorescenčních proteinů. Fluorescenční proteiny jsou novodobým nástrojem, který umožňil geneticky značit celé buňky nebo jimi obsahované struktury, studovat lokalizaci proteinů a monitorovat expresi genů nebo molekulární interakce. Zavedení zobrazovacích technik k monitorování fluorescenčních signálů otevřelo možnost získat informaci z milionů bodů současně. Neocenitelnou výhodou těchto v technik je jejich neinvazivní charakter, zachovávají integritu buněk i celého organismu. Zobrazování je vhodné zejména k studiu prostorové heterogenity, například lokalizovanou imunitní odpověď rostliny na pronikající patogen. Zobrazovací metody můžou být použity na úrovni makroskopické nebo mikroskopické, ve dvou nebo třech prostorových dimenzích. Současný pokrok v mikroskopii a zvláště multifotonová mikroskopie otevřela možnost monitorovat fluorescenční signály, které nejsou přístupné pro jednofotonové techniky. Jedným z nich je NAD(P)H fluorescence z nitra intaktního listu.
|
host ::
RSS.